ČLÁNEK Z DENÍKU V CELÉM ZNENÍ

Přišli mi dotazy na článek v nachodsky.denik.cz.  Především vás trápilo, že si článek nemůžete přečíst celý. Proto, jsem pro vás přepsala, odpovědi na otázky které mi byli položeny. Tak vám přeji pěkné čtení :). Pokud by vás ještě něco zajímalo, určitě mi vaše dotazy napište.

https://nachodsky.denik.cz/lide-odvedle/hana-balcarova-kreativita-je-jeji-kredo-20200427.html

Jak jste se dostala ke své současné profesi?

  • Jak už to u kreativců bývá, od mala jsem něco vytvářela. Na základní škole jsem se pak rozhodovala mezi profesí učitelky v mateřské škole a krejčovským učilištěm. To nakonec vyhrálo a dnes jsem za to moc ráda. Nejen, že jsem byla jedním z posledních ročníků. A dnes začínají být krejčí nedostatkovým zbožím. Hlavně, ale mohu celý život říkat, že moje práce je i můj koníček.

Jaká zakázka pro Vás byla nejvýznamnější, popř. byla zakázka, která pro Vás byla „výzvou“?

  • Hned jsem si vzpomněla na velmi specielní zakázku od kamaráda, který založil značku magoon. Chtěl po mě „vykuchat“ 200 plyšáků a udělat z nich lezecké pytlíky na křídu. Zdálo se to jako fajn nápad. Chtěli jsme, aby byl sáček skvělí i po funkční stránce, takže začal kolotoč vývoje. K poslednímu kusu to byl skoro půl roku intenzivní práce a to mi v postýlce ležel můj roční syn. Bylo to velmi náročné, ale výsledek je myslím, opravdu originální a skvěle funkční.

Na čem nyní momentálně pracujete? 

  • Začala jsem tvořit formou jednotlivých projektů, což se mi zdá ideální, protože se dá udržet rozmanitost tvorby a zároveň mají jednotlivé projekty hlavu a patu. Ten, který mě teď absolutně pohltil, se jmenuje klikblik. Jde o dekorativní textilní, osvětlení. Motivem, je má vlastní kresba žárovky. Žárovku si můžete vzít kamkoli se vydáte, je nezávislá na elektrické zásuvce. Osvědčila se především v dětských pokojích, jako skvělé noční přisvícení kdy si maminky mohou posvítit na ty nejmenší a ti větší, jedním kliknutím, mohou mít kamaráda při cestě na záchod nebo za maminkou do ložnice.

 Moc ráda bych žárovku, ale ukázala i všem cestovatelům. Všichni, chceme stylově stanovat nebo jezdit v obytném voze. A tento účel byl mou hlavní myšlenkou. Sama ráda cestuji a kempuji. (právě si z vlastního auta také tvoříme takový obytňáček) A protože jsem takové zastydlé dítě, mám ráda útulné domečky a k tomu prostě žárovka klikblik úplně vybízí. Chystám samozřejmě i další doplňky s žárovkovou tématikou. Chci tak vytvořit ucelený dizajn pro jaký koly interiér, který bude jedinečný, nezávislí na místě nebo věku uživatele.

  • S koronavyrovou vlnou jsem si samozřejmě jako všechny švadlenky dala i já 14denní rouškový maraton, bylo to zajímavé se hecnout a naplnit tu rychlou poptávku. Samozřejmě, s tím bylo spojeno i spousta emocí. Ty už teď vyprchávají a rouška se stává běžným zbožím. Co mě na tom zaujalo, že umím docela rychle reagovat. Proces, je u mě obvykle opačný. Musím vše nejdříve promyslet, vyzkoušet, testovat a pak až jde výrobek mezi lidi. Teď to muselo být vše během chvilky připraveno a odesláno potřebným. Další překvapení pro mě bylo, když sem svůj návod na roušku zavěsila na svůj facebukový profil Hanija. Kde měl, pro mě, až neuvěřitelnou sledovanost. Vůbec jsem nečekala takový zájem. Spíše jsem chtěla udělat nějakou rychlou pomoc, pro známé kteří se do roušek pustili také.

Máte výuční list kuchař a číšník. Přemýšlela jste někdy o tom, že byste dělala tuto profesi?

  • Kuchařina a především číšnicina, jsou profese, které mě také vždycky lákaly. Pak jsem měla příležitost spojit studium a práci a tak jsem toho využila. Díky tomuto studiu „navíc“ jsem se dostala i na 14 denní pracovní stáž do Anglie. Takže to bylo skvělé období.

U této profese pro mě mělo velký význam také to, že je to živnost vázaná. To znamená, že když si chcete takovou kavárničku nebo hospůdku otevřít, nikdo vám nemusí ručit a podobně. A kdo ví, kam mě v budoucnu vítr zavane J. Mám v plánu ještě nějaké studium, ale spíše doplňkové jako je angličtina nebo grafika, které by se mi v mém povolání také moc hodili.

  • Navážu touto otázkou na mou budoucí vizi, která se s tímto nepřímo váže. Každý správný bohém chce mít kavárnu. V našem městě je, ale spousta kavárniček a asi by mě to časem úplně nenaplňovalo. Já si představuji velký sdílený prostor, kde by se mohli scházet, pracovat a vystavovat další kreativní duše v mém okolí. Teď už to začíná být běžnou součástí velkých měst. Tady v Novém Městě n. M. je spousta lidí, kteří jsou něčím zajímaví, něco tvoří, ale dost často o sobě neví nebo se bojí k někomu přidat. To by bylo hlavní myšlenkou mého prostoru – nabídnout kancelář, konferenční místo, fotoateliér, nebo galerii pro všechny. K tomu si vypít dobrou kávu a vyměňovat kontakty s těmi správnými lidmi, na stejné vlně.

Vzpomenete si, co byla vůbec první věc, kterou jste vlastníma rukama vytvořila?

  • Jak jsem již zmínila, tvořím odnepaměti. Nejdříve jsem, ale tvořila z papíru. Takové ty pohyblivé obrázky. Zašupování očí, otevírací okénka… Nejčastěji u babičky a dědy a děda mi vždycky huboval, abych na to nekoukala tak z blízka, že si zkazím oči. Jenže, mě to vždycky úplně pohltilo. Na tom si uvědomuji, že je pro mě důležitá funkčnost, věcí které tvořím. Potřebuji, prostě aby měli nějaký účel nebo praktické použití. Asi v páté třídě jsem si vytvořila zavinovací sukni na knoflík a takové triko šité v ruce. Byla to dost hrůza, taková žlutá látka s výraznými květy. Ale, měla jsem odvahu, dokonce jsem tento model i několikrát vynesla J. Přitom, jsem asi objevila textilní materiál. Který mě, od té doby, provází pořád. Textil skrývá neuvěřitelné možnosti zpracování a druhy použití. Je to neustálé objevování, proto mě má práce stále baví a naplňuje.

Scroll to top
%d blogerům se to líbí: